Rok 2142. Dr Vannevar Morgan, twórca Mostu Gibraltarskiego, uruchamia plany budowy wyciągu kosmicznego — gigantycznej windy do transportu ludzi i ładunków z powierzchni Ziemi na orbitę. Przedsięwzięcie ma być zrealizowane na położonej na Oceanie Indyjskim wyspie Taprobane. Jednak wybrana przez budowniczych góra okazuje się świętym miejscem, zazdrośnie strzeżonym przez tamtejszych kapłanów…

Poput blistavog dragulja, grad je ležao na prsima pustinje. Nekada je bio podložan promenama i preinačenjima, ali sada je Vreme teklo mimo njega. Noći i dani nizali su se preko lica pustinje, ali na ulicama Diaspara vladalo je večno popodne i tama se nikada nije spuštala. Duge zimske noći mogle su mrazom da okuju pustinju, ledeći poslednje ostatke vlage u razređenom vazduhu Zemlje — ali grad nije osećao ni toplotu ni hladnoću. On nije stajao ni u kakvoj vezi sa spoljnim zbivanjima; bio je to svet za sebe.Ljudi su i ranije podizali gradove, ali nikada sličan ovome. Neki su trajali stolećima, drugi milenijumima, pre no što je Vreme razvejalo čak i njihova imena. Jedino se Diaspar uhvatio ukoštac sa Večnošću, braneći sebe i ono čemu je pružao okrilje protiv sporog osipanja vekova, razorne moći truljenja i pogubnog dejstva rđe.Od časa kada je sazdan, okeani su nestali sa površine Zemlje, a pustinja se rasprostrla čitavom planetom. Vetrovi i kiša satrli su u prašinu poslednje planine, a svet je bio odveć umoran da bi iznedrio nove. Grad za to nije mario; čak se i sama Zemlja mogla pretvoriti u prah i pepeo, a Diaspar bi i dalje štitio decu svojih tvoraca, noseći bezbedno njih i njihova dobra niz reku vremena…

V románu Hluboké pastviny autor opustil vesmír, aby čerpal inspiraci ve stejně tajemných a nebezpečných hloubkách oceánů. Vzniklo tak, zejména díky reálnosti příběhu, jedno z jeho nejlepších děl. Přelidněné lidstvo hledá nové možnosti obživy i v oceánech, kde obrovské plantáže slouží k hromadnému chovu velryb. Zde farmaří i Franklin, astronaut, který musel změnit zaměstnání a jehož strmou kariéru román sleduje. Při své práci zažívá v neprozkoumaných hlubinách mnohá dobrodružství, která jsou mnohdy nebezpečnější než ta v kosmu.

In einer inzwischen nicht mehr allzu fernen Zukunft ist der Mensch nicht nur auf den Mond zurückgekehrt: Er hat ihn besiedelt, Stützpunkte errichtet und schließlich Städte gebaut, deren stolze Bürger bereits nach Zehntausenden zählen. Bei den Erdmenschen steht der Nachttrabant als Reiseziel hoch im Kurs. Inzwischen gibt es in Port Clavius, der ältesten Mondstadt, eine eigene Touristenbehörde, die von Direktor Davis straff und erfolgreich geführt wird. Die neueste Attraktion ist der Staubkreuzer „Selene“, kein Raumschiff, sondern eine Art Mondbus, der zwanzig gut betuchten Passagieren eine eindrucksvolle Fahrt über das „Meer des Durstes“ beschert. Da der Mond bekanntlich eine luft- und wasserlose Felsenkugel ist, wird dieses Meer von feinem Staub gefüllt, der sich allerdings unter Weltraum-Bedingungen wie eine Flüssigkeit verhält und so etwas wie eine Mond- Schifffahrt ermöglicht. — Kapitän der „Selene“ ist der Pat Harris, ein nicht besonders ehrgeiziger, aber gewissenhafter junger Mann. Unterstützt wird er von Stewardess Sue Wilkins, die aus härterem Holz geschnitzt ist. Das ist hilfreich, als die aktuelle Fahrt der „Selene“ durch ein Mondbeben unterbrochen wird, das den Kreuzer im „Meer des Durstes“ versinken lässt. Dort sitzt man fest, gefangen vom Staub, der die Kommunikation mit der Basisstation verhindert und einen Ausstieg verhindert; es gibt ohnehin nur einen Raumanzug an Bord…

The year is 2276. On the world of Titan, an outer planet of Saturn, Duncan Mackenzie and many other colonists are about to leave their homeland for bicentennial celebrations on Earth. But for Duncan, the journey is also a delicate mission for himself, his family and the future of Titan.

Originally published as “Inside the Comet”.

Veškeré události, zasazené do minulosti se odehrály, a to v udaných časech a místech;Všechny události situované do budoucnosti jsou možné.A jedna věc je jistá:Dříve či později se střetneme s Kálí.

Najpiękniejsza ksiażka Clarke’a od czasu słynnej 2001: Odysei kosmicznej. Z otchłani kosmosu w otchłań oceanu… Tajemnicza kapsuła, której lot zostaje przerwany w niewyjaśnionych okolicznościach… Dziwny złocisty trójząb zmieniający nieustannie kształt… Podwodna jaskinia strzeżona przez wieloryby… Łańcuch zdarzeń związanych z obecnością na dnie oceanu w obszarze Key West zagadkowego obiektu. Emanującego mocą, wzbudzającego przerażenie. Jego obecność grozi zniszczeniem naszej przyszłości… Czasu na rozwiązanie tej ostatecznej łamigłówki jest już niewiele. Pełna napięcia i olśniewających wizji powieść o zagrożeniu, które przybyło z oceanu gwiazd.

Když z vesmíru přilétly obrovité lodě a zakotvily přesně nad hlavními městy všech zemí světa, nikdo nevěděl, co očekávat. Ovšem Vládci, jak lidé začali nazývat tajemné bytosti, třebaže se před lidstvem skrývali, přišli proto, aby jednou provždy sjednotili válčící svět, aby učinili přítrž chudobě, nemocem a zločinu. A slíbili, že se lidem ukážou za padesát let. To je dostatečně dlouhá doba, aby se svět i lidé mohli změnit k nepoznání, a když se Vládci konečně ukáží, je to pro člověka éry míru a prosperity šok, se kterým se ale dokáže snadno vyrovnat. Teprve pak ale přichází čas skutečných změn. Dětem této nové Utopie se začínají zdát sny o vzdálených sluncích a cizích planetách a pomalu se mění v "něco", co přesahuje chápání jejich vlastních rodičů. Brzy budou připravené spojit se s vesmírnou Nadmyslí. Nastává konec dětství lidské rasy…Clarkovo mistrovské dílo je jedním z trvale nejoblíbenějších vědeckofantastických románů, napínavým a poutavým příběhem, který pojednává v nezapomenutelných obrazech o vznešeném metafyzickém tématu, přičemž spěje od samého začátku k děsivému a působivému vyvrcholení.

Szczyt zimnej wojny. Oba supermocarstwa — USA i ZSRR — wkraczają w decydującą fazę przygotowań do wysłania człowieka w Kosmos, gdy niespodziewanie na niebie pojawiają się ogromne statki Obcych…Zwierzchnicy — bo tak zostają nazwani przybysze — przejmują całkowitą kontrolę nad światem, narzucając mu własny porządek. Nie używają przy tym siły — środek perswazji stanowi regularna manifestacja przytłaczającej potęgi technologicznej. W krótkim czasie Ziemia wkracza na drogę pokoju, dobrobytu i ogólnego szczęścia. Nie eliminuje to jednak podstawowych pytań, jakie zadaje sobie ludzkość: kim są Obcy? Skąd i po co przybyli? Kto lub co nimi kieruje? Jakie są ich zamiary wobec Ziemi i jej mieszkańców? I dlaczego cały czas pozostają w ukryciu?

Połowa XXI wieku. Były astronauta rozpoczyna nowe życie jako tytułowy kowboj oceanu - inspektor, pracujący na oceanicznej farmie planktonu i wielorybów. Śledzimy jego karierę jednocześnie będąc świadkami całej masy sytuacji, jakie czekają Człowieka w przyszłym podboju oceanu...

Posjetitelji iz svemira došli su golemim grodovima, lebdeći iznad velegradova. Postali su gospodari svijeta, ali mu pritom donijeli mir i blagostanje.Došli su da bi obavili tajanstvenu zadaću koju, kao i svoj fizički oblik, kriju od ljudi. A onda, pokazali su se i objavili svoje namjere. Koje, u stvari, i nisu bile njihove? Ljudska rasa završila je razdoblja svoga djetinjstva, sazrela za novi oblik postojanja. Drukčijeg od ičeg ikad pomišljenog? Nezaboravno djelo, SF klasika, jedno od najboljih od jednog od najboljih autora.

Posjetitelji iz svemira došli su golemim grodovima, lebdeći iznad velegradova. Postali su gospodari svijeta, ali mu pritom donijeli mir i blagostanje.Došli su da bi obavili tajanstvenu zadaću koju, kao i svoj fizički oblik, kriju od ljudi. A onda, pokazali su se i objavili svoje namjere. Koje, u stvari, i nisu bile njihove? Ljudska rasa završila je razdoblja svoga djetinjstva, sazrela za novi oblik postojanja. Drukčijeg od ičeg ikad pomišljenog? Nezaboravno djelo, SF klasika, jedno od najboljih od jednog od najboljih autora.

Tel un joyau resplendissant, la cité reposait au sein du désert. Elle avait autrefois connu le changement et la modification, mais le temps, maintenant, ne passait plus pour elle : jours et nuits voltigeaient sur la face du désert, mais dans les rues de Diaspar, c’était toujours l’après-midi, et le soir ne tombait jamais. Les longues nuits d’hiver pouvaient poudrer le désert de gelée blanche où se figeait le vestige d’humidité de l’air ténu de la terre : la cité ne connaissait ni chaleur ni froid. Elle n’avait aucun contact avec le monde extérieur ; elle était elle-même un univers.Auparavant, les hommes avaient construit des villes, mais jamais aucune comme celle-là. Certaines avaient duré des siècles, d’autres des millénaires, avant que le temps ne balayât jusqu’à leurs noms. Diaspar seule avait défié l’éternité, se défendant, ainsi que tout ce qu’elle abritait, contre la lente érosion des siècles, les ravages de la vieillesse et la corrosion de la rouille.Depuis que la cité avait été construite, les océans de la terre avaient fait leur temps, le désert recouvert le globe tout entier. Les dernières montagnes avaient été réduites en poussière par les vents et les pluies, et le monde était trop las pour en enfanter d’autres. La cité n’en avait cure. Même la Terre pouvait s’effriter, Diaspar continuerait de protéger les rejetons de ses bâtisseurs et de les transporter, eux et leurs trésors, sains et saufs sur les flots du temps.Ils avaient beaucoup oublié, mais ils ne le savaient pas…

Diaspar, un’immensa metropoli del futuro. Una superciviltà arrivata all’ultimo stadio dello sviluppo. Un pianeta deserto, ostile, «proibito»: è in questo scenario che si muove Alvin, il giovane eroe di questo romanzo che resta fra i più celebri di Clarke. La domanda che lo ossessiona é: come riscoprire l’antico segreto della razza umana? Come uscire dal labirinto sotto vetro e tornare al volo spaziale?

Diaspar, un’immensa metropoli del futuro. Una superciviltà arrivata all’ultimo stadio dello sviluppo. Un pianeta deserto, ostile, «proibito»: è in questo scenario che si muove Alvin, il giovane eroe di questo romanzo che resta fra i più celebri di Clarke. La domanda che lo ossessiona é: come riscoprire l’antico segreto della razza umana? Come uscire dal labirinto sotto vetro e tornare al volo spaziale?