Dej románu sa odohráva v budúcnosti, v dobe, keď ľudstvo je už zbavené imperialistov, a tým aj nebezpečenstvo ničivých vojen. Všetky tvorivé sily vedcov a technikov slúži záujmom človeka. Veda oslavuje triumfy v gigantickom boji s prírodou. Dávny sen ľudstva — ovládnutie vesmíru — stáva sa skutočnosťou, zásluhou mierového využitia atómovej energie…

Svou první sf povídku sepsal Babula pro časopis Pionýr již v roce 1954 pod názvem Pohled do budoucnosti, tu druhou o tři roky později pro sedmý ročník časopisu Ohníček a jmenovala se Prázdniny roku 2000. Povídka byla zpracována do formy jakéhosi budovatelského komiksu o 12 pokračováních a ilustrována Mirkem Liďákem. V roce 1959 publikoval Babula rovnou dvě sf povídky. Ta první vyšla v Pionýru pod názvem Astrodepeše z roku 2059 a dočkala se jako jediná i druhého vydání v Ikárii roku 1990. Druhá povídka Na skok do třetího tisíciletí vyšla v Květech. V roce 1960 sepsal Babula svou jedinou novelu Puls nekonečna, který vycházel na pokračování v Pionýru. Pod názvem Puľs Vsesvitu ji vydalo roku 1968 ukrajinské nakladatelství Dnipro. Poslední povídkou, která u nás vyšla roku 1961, byl příběh Veliký den, vydaný v Pionýru.Dlouhá léta se tradovalo, že žádnou jinou science fiction Babula nenapsal. Potvrzovala to i kniha Slovník české literární fantastiky a science fiction pečlivého Ivana Adamoviče, ale život je samé překvapení a ten badatelský dvojnásob. S celosvětovým rozmachem digitalizace knih se nám podařilo vypátrat ještě jednu Babulovu povídku! A zajímavostí určitě je, že vyšla až po smrti autora a navíc v zahraničí… Když roku 1967 vyšla v moskevském nakladatelství Mir sbírka sf povídek českých a slovenských autorů Kak ja byl velikanom, asi málokdo z českých čtenářů sci-fi to vůbec zaregistroval. Babula byl již rok mrtev a s politickým uvolněním jsme se pomalu začali dostávat i ke kvalitní anglosaské literatuře. Rusové však na Babulu nezapomněli a postupně digitalizovali kompletní jeho dílo, které vyšlo v ruském a ukrajinském jazyce. Tak se k nám dostal ruský text… Se vzpomínkou na školní léta s azbukou louskali jsme neznámý příběh, který nyní uzavírá naši sbírku v neumělém českém překladu autora těchto úvodních slov.Je přesto možné, že po nějakém čase někdo objeví další povídky či dokonce román Vladimíra Babuly, neboť v Památníku národního písemnictví leží literární pozůstalost autora uložena pečlivě v archívu, ale bohužel není katalogizována a je k ní tedy uzavřen přístup i literárním badatelům. Snad někdo z našich následovníků bude mít více štěstí…

Dej románu sa začína v čase, keď je už vyše tridsať rokov odstránené nebezpečenstvo vojen na Zemi. Všetci ľudia sa môžu plne venovať mierovej práci. Je zúrodnenia Sahara i Arktída, odstránené choroby, ľudský vek predĺžený na 200 rokov, Mesiac už je dávno využitý geológov a astrobiology, medziplanetárne lety majú pravidelný cestovný poriadok a všetci vedci a ľudia spolupracujú na dieloch, zameraných na prospech ľudstva. V tejto dobe je tiež objavený zmrznutý účastník Amundsenovu výpravy na záchranu Nobile a z klinickej smrti znovu prebudený k životu. Očami tohto svedka dávnych vekov, Seversona, spoznávajú potom čitateľovi všetky zmeny, ktoré Zem a ľudia prekonali. Cestujú s ním na Mesiac a nakoniec sú svedkami osemročného letu na najbližšie obývanú planétu ktorej signály, vysielané do vesmíru, svedčí o tom, že populácia je asi na rovnakom stupni vývoja ako ľudia na zemi v 50. rokoch 20. stor. Ale práve pred dolétnutím rakety s ľuďmi zo Zeme hynú obyvatelia planéty X v atómovej vojne, existujúce sa tak ľuďom na Zemi výstražným mementom: nezneužiť nikdy vedeckého pokroku na ničenie ľudstva!